Proč náhrada škod z nouzového stavu není limitována

V současné době je často komentován a citován § 36 zákona č. 240/2000 Sb. (krizového zákona).

§ 36 

Náhrada škody 

(1) Stát je povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními a cvičeními (§ 39 odst. 4) prováděnými podle tohoto zákona. Této odpovědnosti se může stát zprostit jen tehdy, pokud se prokáže, že poškozený si způsobil škodu sám.

(2) Náhrada věcné škody vzniklé při činnosti orgánů provádějících krizová opatření nebo při uloženém poskytnutí věcných prostředků se poskytuje podle právních předpisů platných v době vzniku škody.

(3) Náhrada újmy na zdraví vzniklé při výkonu uložené pracovní povinnosti, pracovní výpomoci nebo dobrovolné pomoci vykonané v rámci organizované činnosti se poskytuje obdobně podle předpisů o odškodňování pracovních úrazů,28) pokud nárok na náhradu této škody nevznikl již z pracovněprávního vztahu.

(4) Peněžní náhradu poskytne ten orgán krizového řízení, který nařídil krizové opatření nebo cvičení, při němž anebo v jehož důsledku vznikla škoda či újma.

(5) Nárok na náhradu škody s uvedením důvodů uplatňuje právnická nebo fyzická osoba písemně u příslušného orgánu krizového řízení do 6 měsíců od doby, kdy se o škodě dozvěděla, nejdéle do 5 let od vzniku škody, jinak právo zaniká. Orgán krizového řízení může v případech hodných zvláštního zřetele přiznat náhradu škody i po uplynutí termínu k podání žádosti nebo i bez podání žádosti, ale nejdéle do 5 let od vzniku škody.

(6) Náhrada škody se neposkytuje právnickým a fyzickým osobám, které zavinily vznik škodné události.

(7) Orgán krizového řízení je oprávněn požadovat uhrazení nákladů, které vynaložil jako náhradu škody, po původci havárie nebo jiné události, v jejímž důsledku vznikla krizová situace a musela být nařízena krizová opatření.

Objevují se názory, že tato náhrada škody je limitována, že zákonodárce snad neměl v úmyslu konstituovat právo na náhradu škody za všech okolností v jakékoliv výši, apod.

Rád bych stručně na tomto místě vysvětlil , proč se domnívám, že náhrada škody dle krizového zákona není nijak limitována.


Pokud se podíváme do občanského zákoníku, je snížení náhrady obecně upraveno v § 2953.


Právo ale zná případy, kdy je přímo ze zákona limitována výše náhrady škody. Například zákoník  práce v § 257 limituje výši škody nahrazované zaměstnancem na  čtyřapůlnásobek jeho průměrného měsíčního výdělku.  

K nouzovému stavu je snad ale bližší porovnání toho, jak je náhrada škody upraveno v atomovém zákoně. Dle jeho § 35 Odpovědnost držitele povolení za jadernou škodu způsobenou každou jednotlivou jadernou událostí je omezena v případě jaderných zařízení pro energetické účely ..., na částku 8 mld. Kč.

Žádné ustanovení podobné např. tomu v atomovém zákoně však není obsaženo v krizovém zákoně. Dle mého názoru z toho vyplývá, že výši náhrady škody uplatněné dle krizového zákona nelze limitovat a stát ji proto musí nahradit ve skutečné výši.