Velikonoční pondělí je v současné právní úpravě, stejně jako nově i Velký pátek, takzvaným ostatním svátkem. Zákonodárce tak tyto dny považuje za tak významné, že je zařazuje mezi dny pracovního klidu. Zákon 245/2000 Sb. už ale nestanovuje, který den tyto svátky, fakticky tedy Velikonoce, vlastně jsou. To ostatně nestanovovala ani žádná z předchozích úprav státních svátků obsahující tzv. pohyblivé svátky, tedy svátky nemající pevné datum. Absence výpočtu Velikonoc v zákoně v praxi ale, zdá se, nezpůsobuje sebemenší problém. Jak je to možné ? A jak zjistíme, který den tedy svátek je ? A proč je toto datum pro nás právně závazné ? To se pokusím odpovědět na následujících řádcích.
Jak již bylo napsáno, zákon sám žádný způsob výpočtu Velikonoc neobsahuje. Výpočet je od Prvního nikajského koncilu roku 325 stanoven tak, že Velikonoce připadají na první neděli po jarním úplňku a připadne-li úplněk na neděli, tak na nejbližší příští neděli. Tento způsob výpočtu stanovený zmíněným koncilem je používán i na stanovení svátků dle zákona 245/2000 Sb. K tomu, že máme použít tento výpočet, nám ale zákon žádný příkaz nedává. Rovněž zákon neuvádí, má-li se výpočet provádět dle gregoriánského kalendáře nebo juliánského, kdy pravoslavné Velikonoce zpravidla připadají na jiný datum.
Důvod, proč je používán tento výpočet, je podle mě následující. Jedná se o právní obyčej. Právní obyčej je klasickým nepsaným pramenem práva, byť v současném kontinentálním prostředí zcela raritním. Jak uvádí například Wikipedie: "právní obyčeje se vyznačují dvěma typickými rysy: 1.usus longaevus – jde o zvyk dlouhodobě zažitý a užívaný;
2.opinio necessitatis – skutečnost, že jde o zvyk obecně uznávaný, který je i uznán a sankcionován státem (resp. společenstvím států).
" Oba tyto rysy způsob výpočtu Velikonoc dle mého názoru má. Jedná se o pravidlo nepsané, byť původně vycházelo z rozhodnutí koncilu, zvyk je dlouhodobě užíván a je státem uznán a sankcionován. Pokud by tedy toto pravidlo nebylo státem uznáváno, neexistoval by žádný způsob jak datum Velikonoc určit. To by mělo významné důsledky např. v oblasti pracovního práva, neboť by nebylo možné splnit ustanovení o dnech pracovního klidu, k čemuž přirozeně potřebujeme vědět, jaký přesně den onen pracovní klid je. Není ani možné, aby si datum Velikonoc určoval každý adresát normy dle libosti sám, například podle toho zda je pravoslavného nebo katolického vyznání. Samotná formulace v zákoně, že ostatním svátkem je Velikonoční pondělí, je z hlediska i interpretačního zcela nedostačující a o konkrétním datu nám žádné informace neposkytuje, respektive ani za pomocí výkladových metod se nelze k žádnému datu dobrat. Výkladem se patrně můžeme toliko dobrat toho, že Velikonoce jsou v datu katolických a nikoliv pravoslavných Velikonoc. Samotné datum ovšem získáváme až ze zmíněného obyčeje, který na právní normu obsaženou v zákoně navazuje, a který obsahuje výpočet data Velikonoc. Domnívám se, že způsob výpočtu Velikonoc nemůže být dovozen interpretací zákonného ustanovení o dnech pracovního klidu, zde by se jednalo již o dotváření práva. To by patrně bylo možné soudní judikaturou, byť jsme v oblasti kontinentálního práva, ale žádný judikát zabývající se způsobem výpočtu Velikonoc mi znám není. Pokud tedy výpočet není ani v zákoně ani ho nedotvořila soudní judikatura, nezbývá než se podívat na další možné prameny. A vskutku, zdá se, jak bylo podáno výše, že se jedná o klasický právní obyčej. Možná jeden z posledních v českém právu.
Žádné komentáře:
Okomentovat